Malířské plátno má své kořeny už ve starověkém Egyptě, kde bylo poprvé použito na vytváření obrazů. První plátno bylo vyrobeno ze lnu a juty, což jsou rostlinná vlákna. Tato vlákna byla tkaná do látky, která byla později pokryta vrstvou malířského nátěru.
V průběhu středověku se malířské plátno stalo stále více rozšířeným. V té době bylo v Evropě stále oblíbenější malovat na dřevěné desky, ale plátno začalo nahrazovat tuto tradiční techniku. Středověcí malíři začali používat plátno, často pokryté primitivními malířskými nátěry, na které byly aplikovány zlaté nebo stříbrné listy.
Období renesance bylo pro rozvoj malířského plátna klíčové. Malíři jako Leonardo da Vinci a Michelangelo začali používat plátno více a více pro svá mistrovská díla. Plátno bylo lehčí a snadněji přenositelné než dřevo, což umožnilo umělcům více flexibility při tvorbě.
V 19. století začala průmyslová revoluce umožňovat masovou výrobu malířských pláten. Plátno bylo stále více vyráběno z bavlny, což bylo cenově dostupnější a lehčí než materiál ze lnu nebo juty. To napomáhalo umělcům experimentovat s různými technikami a styly.
Dnes máme k dispozici různé druhy malířského plátna, včetně tradičního plátna nataženého na rámu, a rolí plátna, které umožňuje vytvářet vlastní formáty a velikosti. Existují také speciální typy pláten, jako například s nátěrem na olejovou nebo akrylovou malbu, díky které můžeme dosáhnout specifických efektů.